Fruktóza versus glukóza. Je vážně agávový sirup tak zdravý?

Ahoj všichni,

po úspěchu minulého článku, týkajícího se problematiky kokosového oleje, jsem se rozhodla navázat na příspěvek věnovaný sacharidům- respektive řečeno, dvěma konkrétním- glukóze a fruktóze. Naťuknout jsem se snažila například také to, proč takový agávový sirup v přehnaném množství nemusí být zrovna tou nejzdravější variantou. Jak to všechno spolu souvisí, se můžete dozvědět níže.

2231152-img-cukr-hnedy-bily-kostky-kostkovy-cukr-sladilo-sacharidy-v0[1]

Glukóza– jedná se o monosacharid označovaný jako hroznový cukr

Fruktóza– taktéž monosacharid, označovan jako ovocný cukr, dříve levulóza. Vyskytuje se v mnoha potravinách, jako je např: med, jahody, borůvky, atd.

Sami uznejte, když Vám někdo poví tyhle stručné charakteristiky, co vám to poví do praxe? Myslím, že absolutně nic. Pojďme se tedy na tyhle dva monosacharidy podívat z trošku jiného úhlu.

Fruktóza

Uvádí se, že je asi o pětinu sladší nežli glukóza. Může se zpracovat na tzv. glukózo- fruktózový sirup. Tento sirup najdeme opravdu ve všech možných potravinových výrobcích od Coca- Coly a další slazených nápojích, dresincích, omáčkách, brambůrkách,  jogurtech až třeba po agávový sirup. Fruktóza se v potravinářském průmyslu využívá především jako náhražka cukru a umělých sladidel. Navíc má tu vlastnost, že dokáže daný výrobek zbarvit do hněda, čehož se také využívá. Dalším faktorem je samozřejmě také nižší cena oproti glukóze a již zmíněná vyšší sladivost. Má navíc nízkou hladinu glykemického indexu.

A co je na tom špatně?

Okay, fruktóza je sice přírodní sladidlo, ale problém nastává v té situaci pokud není konzumována s mírou a je konzumována dlouhodobě.

Jelikož má fruktóza, jak již bylo zmíněno, nízký glykemický index, vstřebává se pomalu. Do krve zvládne prostoupit snadno, ale většina buněk ji přijímat neumí, což je problém především u ß-buněk Langerhansových ostrůvků.

Inzulin na fruktózu téměř nereaguje (na glukózu ano) . Fruktóza tedy není rozkládána jako glukóza a v játrech se mění na glyceraldehyd. Následovně se váže na tuky, přesněji řečeno na mastné kyseliny-> dochází ke tvorba TAG (triacylglycerolu), který se ukládá do tukové tkáně a my co? TLOUSTENEME. Navíc fruktóza nemění hladinu glykemického indexu, takže mimo jiné, máme po ní i větší HLAD.

A pokud jsou dlouhodobě požívány potraviny bohaté na fruktózu a jsou v játrech v nadbytku, mohou se přeměňovat právě na tuk, což může mít za následek třeba takovou  jaterní cirhózu či tzv. ztučnění jater (steatóza).

Dalším problémem může být také tzv. inzulinová rezistence (produkty metabolismu tuků snižují citlivost tkáně i k inzulinu). IR se váže také k diabetu druhého typu.

Tím pádem, když fruktóza zvyšuje syntézu tuků, bude docházet také k jejich zvýšenému usazování v cévních stěnách, z čehož tedy číší i srdeční choroby. Dochází ke zvýšení také viscerálního tuku (tuk mezi orgány).

Závěr: Jak už je asi jasné požívání potravin bohatých na fruktózu v delším časovém úseku, může zapříčinit vznik tukových zásob a vyplývat z toho poté může několik zmíněných následků. Pro srovnání, taková glukóza se na tuk přemění pouze z 5%, kdežto právě fruktóza až ze 40%. Tím pádem jsme zase u toho, že pokud budete konzumovat všeho s mírou, nic nepokazíte. Také jsem chtěla poukázat na to, že si každý den polévat palačinky agávovým sirupem není úplně to nejvíc „healthy“ řešení, jak by možná mnozí řekli. A také to, že fruktóza oproti glukóze není jen tou sluníčkovou variantou.

Doufám, že se vám i dnešní příspěvek líbil.

Určitě budu ráda za každý komentář, jak na Vás působil.

Mějte se fajn,

vaše Vendula